Declain Everett Colby

Nick hráče:

Kira

Jméno postavy:

Declain Everett Colby

Věk:

25

Pohlaví:

muž

Mutace:

Declain je v podstatě lovec. Když k tomu má náladu, potřebuje se vybít, vyhlédne si oběť a zaútočí. Dokáže na krátkou chvíli přivodit halucinace a potom člověka zabít elektrickým proudem.

Povaha:

Občas se může zdát, že Declain trpí bipolární poruchou. Někdy je nahoře a někdy zase dole. Naštěstí se mu jakákoliv psychická nemoc prozatím vyhýbá. Umí být naprosto dokonalým a okouzlujícím společníkem, stejně tak jako se může proměnit v nelítostného a krutého kriminálníka. Vraha. Ale na jeho obhajobu – nikdy to nedělá jen pro potěšení. Alespoň zatím. Sem tam nechápe ani sám sebe, ale ještě pořád ví, co je alespoň trochu dobré a co už ne. Miluje černou barvu, italskou kuchyni a dokonce i psy, což občas použije jako taktiku při flirtování. Není na trvalé vztahy, uznává hlavně zábavu. Nebývá moc otevřený, ale když už si k němu někdo dokáže najít cestu, je schopný se sem tam i vyzpovídat. Jedinou věcí, kterou by nikdy nepřiznal, je tajná láska k čokoládě a v podstatě všemu sladkému. Nedá se snadno zatáhnout do přátelství, často se totiž zdá být nerudný, ale pokud někdo zboří pomyslné hradby, vždy za ním stojí. Lze ho potkat většinou v noci, rád se baví v barech a schvaluje noční procházky.

Životopis:

New York, Spojené státy americké. Tak tam to všechno začalo. Po devíti velice náročných měsících se konečně dostal na svět další človíček, kterého rodiče pojmenovali Declain Everett Colby. Už od malička mu vrtalo hlavou, proč se jmenuje takhle a nemůže mít nějaké lepší jméno, ale co s tím mohl dělat. Postupem času si dokonce zvykl i na to, že mu většina lidí v okolí říká Decu, což zásadně neschvaloval. Ve školce si nejradši hrál sám, ale když už se k němu někdo našťouchal a nenechal se odbýt, s hračkami se podělil. Přesně tak to bylo i ve škole, na střední… Potom byl rád, že je jeho život jen a jen v jeho rukách. S rodiči měl dobrý vztah, ani jeden ho fyzicky netrestal nebo ho nikdy v ničem nepodceňoval. Jediné, co jim vadilo, byly občasné návštěvy zcela cizích slečen. Už jako malé dítě přišel Declain na to, že je v něčem zvláštní, ba dokonce výjimečný. Při výměně prasklé žárovky v jeho pokojíčku pomáhal otci, který ho poslal pro náhradní kus. Když ji vzal Declain do ruky, žárovka se sama od sebe rozsvítila. Nikomu to neřekl, ale čas od času se až do dospělosti stejným způsobem přesvědčoval o tom, že jeho nadání přetrvává. Ještě trochu se jeho schopnost vyostřila, když se po jedné návštěvě baru vracel domů. Ještě v sobě měl špetku střízlivosti, když zaslechl zvuky neférového boje. Dáma v nesnázích a on se najednou ocitl v roli rytíře na bílém koni. Popadl útočníka, myslel při tom na to, jak by ho mohl nejlépe zdolat a stalo se to. V útočníkově mysli nastal doslovný zkrat, který Declain dotvořil i výbojem elektrickým. Nikdy o tom incidentu nikomu neřekl, protože to v podstatě byl zločin z jeho strany a kdo by mu také věřil v tom, jak to bylo doopravdy. Naštěstí byl už dost starý na to, aby mohl začít cestovat. Procestoval většinu států Ameriky, dokud nenarazil na Rockhill a jeho obyvatele.

Dobro/Neutrál/Zlo:

Prozatím je neutrál, ale někdy ho to táhne na stranu zla a to především ve chvílích, kdy se potřebuje cítit mocný.