Nick hráče:
Aki
Jméno postavy:
Alister Smith
Věk:
35 let
Pohlaví:
Muž
Mutace:
- Přeměna - Je schopný změnit se na netopýra (upír obecný), což taky znamená, že dědí i vše s tímto zvířetem spojené. V překladu získává echolokaci, lepší smysly, schopnost létat (apod.) - ovšem pouze po přeměně. Ačkoli dokáže v této podobě logicky uvažovat, nese si s sebou hned několik nevýhod. Kupříkladu je mnohem zranitelnější, poněvadž je zkrátka a dobře pouze několikagramový křehoučký netopýrek. Na ruch města se už za roky stihl adaptovat, no přesto bývá po přeměně zpět opravdu citlivý na sluch. Můžeme to přirovnat k několikaminutové kocovině. No a nakonec tu máme přirozenou, jež se mu dlouhodobým používáním schopnosti promítla do běžného života. Je-li v této podobě těžce zraněný, zůstává v ní uvězněný, dokud nejsou zranění zhojena, poněvadž proměnou zpět by si pouze víc ublížil. Schopnost umí ovládat velice dobře, ale za den se může stát, že uprostřed letu změní podobu a upadne z několika metrů. Zatím naštěstí nespadl z takové výšky, nicméně kdoví... netopýří oči nejsou na denní světlo zas tak uzpůsobené, kor když i v lidské podobě trpí fotofobií. Čím větší tma, tím lépe. Celkově ve dne často trpí migrénami a slabostí.
- Sosání - Jeho špičáky jsou prodloužené, velmi špičaté a každý jeden zub mnohonásobně ostřejší, než u ostatních lidí. Proč? No aby vás mohl vysosat, samozřejmě. Ne... teď vážně. Ostřejší zuby nemá (jen) pro efekt - jsou určené na hladké proříznutí kůže. Ze svých obětí (či dárců, chcete-li to takhle) dokáže vyslopat krev, jež okamžitě stráví a změní v potřebné živiny. Ty mu poté dodají energii, případně vyléčí zranění. Samozřejmě, že po vypití krve mu nenaroste nová ruka, ale vypije-li jí dost a pravidelně, tělo rychleji zahojí povrchová zranění. Naneštěstí i tato schopnost má své stinné stránky; nekvalitní krev může natropit více škody, než užitku. Jestliže se napije z nemocného člověka (myšleno vnitřně, jako třeba chřipkou či vážnější chorobou), jeho krev mu vážně uškodí. Nemoc od něj sice nechytí, ale po její vypití neskutečně zeslábne, začne zvracet i svou vlastní krev a bude mít štěstí, když neomdlí. Žaludek totiž nedokáže odloučit škodlivé bakterie, což znamená, že je znásobí spolu s přínosnými látkami a urychlí působení. Zbytek vám určitě dojde, ne? Pití krve je taky vysoce návykové, podobně jako droga. Nemá-li krev alespoň jednou za den, bývá nervózní, roztěkaný a nesoustředěný, což ovlivňuje nejen každodenní život, ale i přeměnu. Plus však je, že zvládne přežívat pouze na krvi - bez jídla a pití vydrží i měsíc (a něco), jestliže má krevní náhradu. Preferuje krev lidí, zvířecí není ani chutná, ani výživná. Zadalší, schopnost možno kombinovat s přeměnou, protože na ní není nic moc co ovládat. Za zmínku možná stojí malá zajímavost; sliny obsahují látky jako ty netopýří. Tyto látky zabraňují srážení krve.
Povaha:
Je jedna z těch povah, které se velice těžko vysvětlují, no přesto působí neskutečně jednoduše. Do živoucího paradoxu má opravdu daleko, nicméně změnami nálad by mohl konkurovat těhotné ženě. A vyhrál by s náskokem několika bodů. Zkrátka se řadí mezi melancholické realisty, které neopijete rohlíkem. Pokusíte-li se o nějaký podobný podraz, nejspíš den na to zjistíte, že vám někdo do šamponu nalil lepidlo... či jed do pití. Těžko přesně říct, co z toho je horší. Tak či onak, na první pohled ho většina lidí označí za seriózního a cílevědomého muže, který ví co chce, no nenechává se unést penězi a mocí, kterou mu propůjčují. Konec konců, přeci miluje děti (hlavně ty s nulou negativní), sponzoruje charitu a vlastní pejska z útulku, tak proč ho podezírat z korupce, uplácení a kdoví čeho všeho ještě? Ano, tak přesně takovýhle přístup mu hraje do karet už několik let - bez něj by nedostal diplom z univerzity. Herectví by mohl z fleku učit, neb dokáže vystřídat několik tváří za minutu a má to štěstí, že na ně většina lidí skočí... pomineme-li telepaty a další nečestnou havěť.
Ke svému okolí přistupuje s jistou úctou, když usoudí, že si tu úctu alespoň minimálně zaslouží. Vyrůstal v bohaté rodině a tak ho logicky neminula tamní výchova - těžko si neodnést trochu toho snobství, ale to neznamená, že má potřebu bavit se jen s lidmi, co bez mokasín nevychází z domu. Moc rád vyrazí do jakékoli společnosti, aby rozšířil obzory a setřásl ze sebe otravný stereotyp. Můžete ho označit spíše za introverta - není proti zábavě a vůbec se neštítí navazování nových kontaktů, ale vystačí si s konverzací u stolu s jedním člověkem celý večer. Nemá potřebu běhat po stropu, stříkat po lidech alkohol a sahat pod sukni všemu, co se hýbe. Často mluví v hádankách, aby se pobavil myšlenkovými pochody svých společníků. Není nic zábavnějšího než idiot, který pokouší najít v kapse chytře znějící větu. Případné urážky pečlivě analyzuje, protože jsou opět skvělým zdrojem zábavy - můžete se pokusit ho vyvést z míru urážkou, jistě, ale počítejte s výsměchem. Lidé. jež ztrácí čas vyhrabáváním nepodložené špíny na ostatní jsou neskutečně smutní. A smutným věcem se jeho cynická maličkost vždy ráda zasměje. Ne že by byl přímo zlý, to ne. Pomocnou ruku podá komukoli, kdo mu dá důvod, nicméně udělá tak až tehdy, co si je jistý tím, že sám stojí nohama pevně na zemi.
Ohledně vztahů, není dvakrát přelétavý. Prohánět (nejen) něžné pohlaví ho prostě nudí a i když se nebrání citovým ani fyzickým vztahům, málokdy nějaký vydrží déle, než měsíc. Kariéru staví vysoko nad city, takže své potenciální lásce nikdy nevěnuje tolik pozornosti, kolik by měl, či kolik by zasloužila. Zažil desítky poblouznění, ale lásku? Nikdy. Popravdě je pro něj čím dál tím těžší uvěřit, že něco jako láska vůbec existuje. Vlastně je to dost podobné, jako s ateismem, k němuž se hlásí - několik lidí už vidělo obraz Ježíše tvořený vločkami v mléku, jenom on ne, takže nebude věřit, dokud nezažije totéž.
Konzervativní přístup promítl i do svých koníčků; miluje četbu knih, víno a i když velice rád plave (což se projevuje i na stavbě těla), věnuje se především nenáročným sportům - třeba golfu nebo kulečníku. Neodpustí si ani třeba pěkný výhled z vysoké rozhledny. Výšky znamenají klid. Každý má rád svůj klid.
Nesmíme vynechat ani neoblíbené věci. Sem spadá tvrdá hudba, kafe a bezmasá jídla. Je jeden z těch, co nevydrží pocit, že jeho oběd kdysi dávno nemíval duši a neběhal po pastvinách. Ohledně strachů, nerozumí si s ostrým světlem. Fotofobie, čili světloplachost bývá velký problém, protože ostrý pohled na světlo mu nedělá dobře.
Životopis:
Narodil se původně v Brooklynu jedné z mnoha tamních bezdomovkyň. Těžko říct kdy, kde nebo jak se chudé ženě vůbec povedlo odnosit zdravého syna, ale hlavní je jedno - měla dostatek soudnosti na to, aby své dítě nezabila. Odložila ho před dveře jednoho z místních sirotčinců. Sama mutantka nebyla, no chudý člověk udělá pro peníze všechno. Za korunu navíc zřejmě i přistoupí na požadavek budoucího tatínka, který odmítá nasadit čepičku a nechá se příliš unést. Ze sirotčince si chlapce vzali už v jednom roku. Pár pěstounů měl dětí už víc, než dost, ale dotace nejsou vypláceny ve zrovna nízkých částkách, proto mohli přivítat dalšího člena rodiny. Alister získal dvě starší sestřičky a tři brášky. Nepamatuje si toho moc, protože byl přeci jen malý, ale dobře ví, že u rodiny trávil svůj čas až do třetích narozenin. Vše změnila jediná váza. Váza o kterou se pořezal Swifty, malý pudlíček, kterého rodina vlastnila. Pejskova krev chlapce zaujala natolik, že ji pejskovi z tlapky olízl a než mohl kdokoli cokoli udělat, dítě sedělo s pusou umazanou od krve a dříve bílým pejskem v klíně. Nebohé zvíře mělo roztrhaný krk na kusy. Dřívější sirotčinec si Alistera už nechtěl vzít, byl tím pádem "deportován" na Manhattan.
Tam by strávil několik dalších let nebýt nově objevené fascinace. Chtěl vidět víc a víc krve, takže mizelo víc a víc zvířat. Později začal kousat dokonce i své vrstevníky. Takové chování mohlo skončit jenom jedním řešením - od psychiatrických sezení až na dětské oddělení místního blázince. Uzavřel se do sebe. Všichni na něj zírali jako na nemocného, když byl zcela očividně při smyslech. Co na tom, že mu krev chutná? Cítí se po ní více osvěžený, než po čerstvě vychlazeném čaji. Co je na tom tak špatného? Nic. Absolutně nic. To mu řekl teprve až muž, kterého potkal snad jen náhodou;
V období puberty na sobě začal pozorovat jisté změny. Nové chloupky už v jedenácti letech ve srovnání s tímhle ani nebyli nic extra zvláštního. Začal lépe slyšet, světlo drásalo oči na cucky a celé dny v jedné budově začínali být více a více nesnesitelné. Už roky neviděl nic za zdmi blázince - jediné nebe co si tehdy pamatoval bylo to nad střechou vězení pro mentálně choré. Kdyby tak jen mohl odletět. Zdi nebyli zas tak vysoké, aby je nepřelezl, ne? Stačila jedna myšlenka. Jeden pocit, kdy zatoužil po křídlech jako nikdy. Pocit, který mu vysloužil nejhorší bolest v životě. Před očima zaměstnanců i pacientů se změnil v drobného netopýrka a nemotorně odletěl za brány zařízení. Jen tvrdě dopadl na zem, utekl co nejdál mohl. Tehdy potkal onoho muže oblečeného do drahého obleku - doslova do něj narazil pár metrů od sanatoria. Abel, jak se později dozvěděl, si pro něj vlastně zrovna šel. Hodlal ho vyzvednout ze zařízení a zahladit veškeré neduhy, aby mohl chlapce vzít do své vlastní péče. Trvalo několik měsíců, než ho Abel získal do péče, no mistrovské právnické dovednosti udělali své. Ptáte-li se proč někdo tak bohatý vyzvedl ze sanatoria někoho, jako je Alister, máme tu celkem jednoduchou odpověď - každého otce co opustí své dítě dříve či později začne hryzat svědomí. Táta mu prozradil všechny možné informace o tom, kdo byla matka jeho syna, ale zařídil se, aby byla každá jedna zkreslená. Naštěstí Alister nikdy neměl příliš otázek. Bohatě mu stačilo, že má konečně stálý domov a peníze o kterých mohl vždycky jenom snít. Proč ho otec vyzvedl až teď chlapce taky netrápilo. Nemůžeme tu mluvit ani o žádných velkých emocích, zajímal ho výhradně majetek. Už v jedenácti dobře věděl co chce.
V nové škole se mu vedlo naprosto skvěle. Vždy měl nadprůměrné výsledky, ale nyní mu každé Ačko bylo vážně k užitku. S krvežíznivostí postupně začínal vycházet - Abel coby mutant se schopností teleportace věděl, x-gen přibližně funguje, což pomohlo synovi odvodit, jak negovat své schopnosti či je spustit tehdy, kdy potřebuje. Ke vší smůle, jak odeznívala puberta, schopnost přeměny ztrácela své odezvy. Už nevnímal své okolí upířími smysly stále, no jen po plné přeměně na netopýra. Inu, neměl moc času tyto ztráty oplakat. Nadprůměrné výsledky ho zavedli ke stipendiu, jež vedlo rovnou na královnu univerzit - Harvard. Žádná Akademie X, nikdy ji k životu nepotřeboval. V devatenácti se již zvládl ovládat natolik, aby měl budoucnost jasnou.
Vystudoval překvapivě opět jako jeden z nejlepších. Ne vždy to šlo tak hladce, občas musel Abel někomu zacpat hubu penězi, aby ututlal krvácivé rány, ale jen byl diplom za rámem, měli oba dva vyhráno. Alister si našel vlastní byt na Upper East Side a začal vykonávat své povolání tak, jak vždy chtěl. Dozvěděl se však, že otec nenabyl svého majetku tvrdou prací, naopak - mafie sahá v New Yorku na paty každému a Abel kdysi dávno rozhodl, že by ji mohl využít ve svůj prospěch. Jeho syn totiž musel využívat své povolání ve prospěch organizovaného zločinu, jinak by vyšla na povrch ošklivá pravda o tom, kdo vlastně může za všechny ty vykousané krční tepny na Manhattanu. Využíval svou přeměnu na získávání informací - špehování protistrany. Vždy poté stačilo jen nakopírovat potřebné doklady a mandant měl výhru jistou. Inu... každý idylka jednou zažije šok. Doslova. Jeden takový šok zažil i on, když obhajoval svého klienta před mutantem ovládajícím elektřinu. Stačil jeden jediný výboj, který Alistera vyděsil natolik, že ztratil kontrolu nad svou druhou podobou a spadl z několika metrů. Trvalo dlouho, než se vyhrabal ze svého nepěkného zdravotního stavu, ale během ležení v nemocnici měl čas na stanovení priorit. Odešel z New Yorku do města Rockhill kde věděl, že žije mnoho mutantů. Ostatně z Manhattanu ho div nehnali vidlemi poté, co obyvatelé zjistili, že mají před prahem upíra.
V Rockhillu žije už od svých devětadvaceti věnujíc se kariéře, kterou rozjel roky předtím. Kariéru, jež podporuje tu stranu, co nabídne větší odměnu. Ve volném čase občas zajde na Akademii jako asistent k tréninku. Přeci nenechá novou generaci umřít tak snadno, že...
Strana: Těžko říct – zastává názor, že hodní umírají dříve a bolestivěji, ale prozatím by se dal označit za neutrál. Ani jedna strana mu nedala jasný signál, který by ho donutil přilnout k té či oné.